Svatý Florián

V roce 2005 uplynulo 1700 let od mučednické smrti Sv. Floriána,

lidového světce, patrona hasičů a kominíků. Mnohé legendy o Floriánově životě mají historicky reálné jádro.

Datum narození Floriána (Florianus) se nepodařilo zjistit. Byl pokřtěn a

vychován křesťansky. Po několika letech služby důstojníka vojska se stal

šéfem kancléře císařského místodržícího v římském Laurinku, což je

dnešní Lorch u Ennsu v Horním Rakousku. Aquilinus dal příkaz svému

nejbližšímu spolupracovníku Floriánovi, aby ze státních úřadů propustil

všechny křesťany. Florián to nechtěl udělat, vystoupil z jeho služeb a žil

pak v Cetiu (dnešní St. Polten).

Na počátku 4. století velel posádkám některých římských vojenských

stanic na tzv. římském limitu, opevněné hranici římské říše ve střední

Evropě, táhnoucí se podél řeky Dunaje. Když se doslechl, že v celé provincii jsou jeho souvěrci zatýkáni a žalářováni (v Noriku bylo té době zatčeno 40 křesťanů), rozhodl se, že se vydá za nimi, aby je povzbudil. Údajně dokonce osnoval jejich tajné osvobození. Vypravil se do vladařova sídelního města Lauriaka na soutoku řeky Emže s Dunajem. Při pokusu dostat se do žaláře byl však zatčen a předveden před místodržícího Akqilina, svého přímého představeného. Nejprve jej místodržící sesadil z funkce a vyšetřující soudce jej pak nechal krutým způsobem mučit. Florián odolával přemlouvání i výhružkám a nezlomilo ho ani mučení. Když Florián odmítl obětovat Bohu a ani nebyl ochoten odpřísáhnout zapření víry, byl jako křesťan odsouzen císařským správcem ke smrti utopením. Soud nevzal ohledy na jeho zásluhy v armádě, ani jeho bezúhonný život a vydal ho do rukou katů, kteří mu přivázali na krk mlýnský kámen a nechali ho svrhnout z mostu do řeky. Byl to tehdejší obvyklý způsob poprav. Z mlýnským kamenem na krku stál prý dlouho na mostě přes řeku Emži (Enns) u římské pevnosti Laureacum (Lorch). Legionáři odmítali vykonat rozsudek, svrhnout velitele do řeky. Nakonec přiběhl jakýsi cizí člověk surově do odsouzence vrazil a shodil ho z mostu. Legenda říká, že Floriánovo mrtvé tělo bylo vyplaveno na skalku a tam ho hlídal orel, aby ho nemohli pohané zhanobit ("nebo jeho mrtvé tělo se zachytilo na skalce, k níž podle pověsti zaletěl velký orel, když je sám dravcem, mrtvolu sv. Floriána před ostatními dravci uchránil"). Tam ho nalezla a na svém statku pohřbila odvážná křesťanská vdova Valerie z Lince, dnes zde stojí město St. Florian. Jiná historická zmínka praví, že vdova Valerie objevila tělo mrtvého a nechala ho pohřbít na tajném hřbitově křesťanů. Je to bukový les v blízkosti dnešního Marck St. Florian. Pro svou mučednickou smrt byl pak prohlášen za svatého. Již v šestém století vznikl v Lorchu klášter s kostelem St. Florian.

Kde se dnes ostatky sv. Floriána nacházejí, není objasněno. Nejpravděpodobněji je to katedrála v Krakově. Kostel sv. Floriána v Krakově spravoval v letech 1949 až 1951 vikář Karol Wojtyla, zesnulý papež Jan Pavel II. V obrazové publikaci Starý Kraków (1991) byl nalezen obraz interiéru tamního kostela sv. Floriána s poznámkou o tom, že tento světec je prvním patronem města a jeho ostatky že byly převezeny do Polska v roce 1184

Svatý Florián bývá zobrazován jako voják (od doby renesance většinou římský, ale dříve i ve středověkém brnění), často s kopím nebo korouhví v ruce, se džberem (putnou), z něhož vylévá vodu a hasí hořící dům (hrad). Toto zobrazení je naprosto typické.

 

 

Zpracováno za použití veřejně přístupných materiálů.

 

Co nás čeká:

18.1. Hasičský bál
1.2. Valná hromada

 
 
TOPlist